12 důvodů, proč papež netřídí odpad

Michal Zeman, Kryštof Herold, , 12. vydání

O papežovi toho moc nevíme, ale to nevadí, protože opice (včetně nás) dokážou nejen napsat Hamleta, ale i přeložit Hamleta, když jim dáte dost času. Před několika měsíci sepsal papež nějakou encykliku o změnách klimatu a kdovíočemještě. Ne že by snad zasloužil pochvalu kvůli tomu environmentu nebo nějaké osvětě. Každý ví, že klima se mění; ani Václav K. netvrdí, že je celý rok stejné počasí.

Osud té encyklice nezávidíme. Pro většinu z nás byla pouhým titulkem, pod kterým jsme si představili píár katolické církve, komunismus nebo snad pruhovanou octomilku. Samozřejmě se našla hrstka lidí, která na chvíli rozvířila diskuzi o tom, jestli papež k Vánocům dostal Planetu opic a konečně to dočetl nebo jestli už na všechny vatikánské záchody vyryl punk non est mortuus a neměl co na práci.

Myšlenky, které má encyklika obsahovat, zkrátka nejsou nové. Totiž, to jen předpokládáme; já, a nepochybujeme, že ani vy, jsme ji nečetli, protože [zaručeně pádný důvod]. Ale ačkoliv existuje jen v titulcích, je pro mnohé z nás (a hlavně snad pro všechna média) velmi významná.

Bylo tedy nutné, aby se papež rozepisoval? Nestačilo, aby vydal novinový titulek? Rozhodně by to bylo – co do popsaného papíru – ekologičtější a dnes stejně nestrávíme myšlenku delší než 140 písmenek v polévce. Odpovězme srozumitelně:

Čtu jen titulky zpráv. Věřím jim, když myslím, že mají promyšlené základy. Ty ale nikdy neprojdu #ještěmizbylo43znaků

Samotná několikasetstránková encyklika prostě žádný dosah nemá, ten mají až její přežvýkání do hedlajnů. Význam textu je jen v samotné existenci a v tom, že věříme jeho hlubokomyslnosti bez dalšího zkoumání.

Mnohdy ztotožňujeme obsah shrnutí shrnutí shrnutí s obsahem textu. Představte si, co si z tohoto článku odnese čtenář, jenž skončí u nadpisu. Na druhou stranu: budete raději ke každému nadpisu číst článek a ověřovat si v něm uvedená fakta, nebo se nad pivem pohádáte o tom, jestli papež hodil petku do zelené popelnice?

Jsme vážně tragikomické bytosti. Klouzáme po povrchu a odmítáme přečíst písmena, která nejsou napsaná tučně. Avšak zároveň si potřebujeme připadat, že je námi konzumovaný obsah ve skutečnosti hlubokomyslný, a že jsme proto takoví i my.


Další články v Postilionu