I am Amsterdam

Natálie Friedová, , 2. vydání

Amsterdam je navenek prezentován jako moderní město. Slavné historky o místním životě jsou prý už jen legendami. Je pravda, že se z „města svobody“ vytrácí jeho svobodný duch?

Nekonečná rovina, cesta po dálnici mi připadá, jako by vůbec neubývala. Každý půlkilometr minu dálniční cedulku, která mě informuje o tom, kde se nacházím. Amsterdam už je blízko. Krajina okolo má monotónní ráz: louky plné dobytka, sem tam nějaký větrný mlýn, malé rodinné domy na neuvěřitelně drahých pozemcích a kanály. Když v zimě zamrznou, místní se po nich projíždí na bruslích.

Po příjezdu do města se ocitám v neuvěřitelném labyrintu. Navigace šílí, každých pár metrů se nachází odbočka. Nervózně škubám volantem. Auto nechávám na odstavném parkovišti a jedu do centra přívozem. Ten jezdí každou půl hodinu a je určen jak pro pěší, tak pro kola a motocykly. Užívám si první pohledy na město. Domy u nábřeží jakoby pluly na vodě. Naprosto mě ohromují jedinečné výtvory moderní architektury – barevné domy ze skla a kovu, postavené s pomocí nejnovějších technologií, dodržující striktní ekologické limity.

Z přívozu nejprve vyjíždějí motorky a kola, poté vycházejí pěší. Ocitám se na hlavním nádraží. Všude proudí davy lidí různých národností. Po průchodu labyrintem se nacházím nedaleko centra města. Zastavím se na mostě, přímo před kanálem a rozhlížím se okolo. Z lodí pode mnou mi mávají spousty turistů, na druhé straně vidím obrovské třípatrové parkoviště pro kola.

Kousek od nádraží se nachází legendární svobodné uličky. Zabočuji do jedné z nich. Vůně trávy vycházející z typických coffee shopů mě provází celou cestu. Na každém metru se vůně lehce promění. Ulice dýchají nebezpečnou, ale i svobodnou atmosférou. V podnicích okolo sedí lidé a pokuřují, do obchodů mě neustále lákají místní prodavači. Já mám ale strach jejich pozvání přijmout.

Cestou potkávám množství lidí, kteří projíždějí centrem města na kolech. Jedná se o nejlevnější a nejrychlejší variantu dopravy. Já se pomalu dostávám do další části města. Nad hlavou mi vlají duhové vlajky. Ulice jsou najednou upravenější a čistší. Procházím mezi nekonečným množstvím coffee shopů a knajp, minu různé gay shopy, ohromuje mě jedinečná amsterdamská móda.

V centru města mě zaujme typická architektura: staré domy vystavěné již v době holandské zlaté éry či nejužší dům na světě široký pouze jeden metr. Když se zadívám očima trochu níž do výloh domů, předvádí mi svou krásu místní prostitutky. První pohled mi téměř vyrazí dech; dámy ve zvláštních oblečcích neváhají a nabízejí se i mně, ženě. Není tajemstvím, že spousta dívek, které cestují do Amsterdamu za vysněnou prací modelky či herečky, se musí uchýlit k tomuto řemeslu.

Výjimečný pohled na město se mi otevře z lodi při plavbě kanálem. Tuto podívanou si dopřávám za patnáct euro na hodinu. Průvodce mě postupně proveze jedinečnými částmi Amsterdamu, projíždím okolo nových domů na vodě, po městském okraji, až do centra města. Plujeme skrz nekonečné množství domečků, pod malými mosty obdivuji květinovou výzdobu a nasávám atmosféru města. Z okolních lodí mi mávají polonazí mladíci s lahvemi v rukou, ale i turisté. Shlédnu dolů a vidím hausbóty, jejichž okénky nakukuji obyvatelům přímo do obýváků.

Cestou poslouchám vyprávění modela, který dorazil do Amsterdamu za prací. Vypráví o jedinečných pracovních příležitostech a šanci uchytit se, mluví o světlých, ale i stinných stránkách města. Jedinečné je město prý v podvečer. Lidé vyráží do ulic a popíjí pivo či pokuřují přímo u vody. Doporučuje připojit se a poznat město z pohledu obyčejného člověka. Cestovatelé mají být v noci obzvlášť obezřetní, avšak pohledný blonďatý chlapec tvrdí, že tu není nebezpečno. Skvělá jsou prý i místní slavná muzea, z tradičních muzeum Vincenta van Gogha, Rembrandta či Anny Frankové. Z těch ostatních vás může nadchnout muzeum hašiše, Heinekenu nebo slavného Ajaxu.

Pomalu se stmívá, musím znovu vyrazit na cestu. Užívám si poslední dojmy a pořizuji poslední fotografie.

V hlavě si třídím vzpomínky z končícího dne. Už když odjíždím, vím, že se sem chci jednou vrátit a že všem doporučuji Amsterdam navštívit.

Město se se mnou loučí nápisem I Amsterdam.


Další články v Postilionu