Apokalypsa

Michaela Kudrnáčová, , 8. vydání

Bylo to psáno v Bibli, vytesáno do stély. Bylo to nevyhnutelné. Všichni jsme tušili, že to jednoho dne přijde. Apokalypsa. A tak se 2. prosince zatáhla obloha, zmrzlo vše živé i neživé, přestaly jezdit tramvaje, bylo zaznamenáno nesčetně havárií vody a začal padat sníh. Mezi obyvatelstvem tyto události vyvolaly paniku. Lidé rázem jako by zapomněli, že je prosinec, měsíc sněhu, Vánoc, zimy a sněhu. Zoufale se pokoušeli vyhnout sněhovým vločkám tak, že nechodili po volných prostranstvích a tísnili se pod stříškami zastávek. Kdo se nemohl vyhnout vločkám, raději vůbec nevycházel. Situace byla kritická. Lidé čekali na tramvajových zastávkách i celé hodiny, ačkoli si všichni byli velmi dobře vědomi toho, že tramvaje nejezdí. Svět se dočista zbláznil. Důvěra v peníze rapidně klesla, lidé přešli na předpotopní výměnu zboží. Došlo k výtržnostem. Voda se změnila v krev. Sněžení vystřídaly ryby padající z oblohy. Většinová část Prahy byla vybombardována. Počet lidských ani rybích obětí dosud nebyl stanoven. Planeta země se přestala otáčet.

Zato já jsem vyrazila do města autobusem a sněžení jsem si jako správný milovník zimy patřičně užila.


Další články v Postilionu