Bezejmenná

Jana Stárková, , 10. vydání

Město po dešti voní močí
močí a bezmocí
tak jako prázdný kolotoč
tak jako tichá pláž
tak nějak vypadá
beznaděj

v tomhle promočenym městě
i když tu už dlouho
nechceš bejt
zjistíš, že ty sám si promočenej
na kost
a že z tebe kapou slzy
lítosti

tak jako z panenky marie
která se na tebe kouká
smutnejma očima psa
tak jako z mrtvýho ptáka
na silnici

a když vysvitne slunce
a vysuší kaluže
i ty přestaneš ronit lítost
ale bude v tobě skrytá
jako moč na rozích pěkných domů.


Další články v Postilionu