Dlouhatánský problém

Marek Kroufek, , 11. vydání

Svého problému si začal Jan víc všímat teprve nedávno. Stal se mu totiž poměrně fatální překážkou v zaměstnání a nedal mu pokoj ani v jeho osobním životě. Co si pamatoval, dříve mu tento problém působil menší nesnáze snad jen při hodinách přírodopisu, kdy to byl samý Ranunculus aconitifolius a Margaritifera margaritifera. Naštěstí se v látce brzy přesunuli k obratlovcům, mezi něž patřil i Janův oblíbený Lynx lynx. A tak se Jan protloukal studii, až to dotloukl do Ústavu pro jazyk český. Zde to šlo rovněž bez větších obtíží, tedy až do minulého týdne, kdy se před jazykovědci objevil záludný problém – nalézt nejdelší české slovo.

Dokud pracovali se slovem nejkulaťoulinkatější, šlo to vydržet. Když přešli ke slovu nejneobhospodářovávatelnější, začal se Jan nepříjemně potit a když se dozvěděl, že další den bude na řadě slovo nejnezdevětadevadesáteroznásobovávatelnější, byl nucen vzít si neplacené volno. Ani doma mu však nebylo dopřáno klidu. Jen dorazil domů, jeho syn, nadšený fanoušek seriálu Doctor Who, se jal svému otci poreferovat o tom, jak se Doktor vypořádal s mimozemskou rasou Raxacoricofallapatoriánů. To už Jan nevydržel a bledý hrůzou se běžel schovat do komory, kde zůstal zamčený až do večeře.

Tato nezáviděníhodná epizoda zahnala Jana do péče odborníků. Seděl v psychiatrické ordinaci a poněkud nervózně se usmíval. Lékař pečlivě vyslechl vše o Janově trápení, sundal si brýle a rozvážně vyřkl svůj verdikt: „Obávám se, že trpíte hipopotomonstroseskvipedaliofóbií.“ V ten okamžik Janovi úsměv ztuhnul.


Další články v Postilionu