Dokud nepřeskočíš

Michaela Kudrnáčová, , 9. vydání

Jednou za čas vstaneš tou správnou nohou a záříš jako sluníčko už od samého rána. V břiše se ti třepotají motýlci, známá melodie předznamenává začátek nového dobrodružství a ty víš, že tenhle den pro tebe bude něčím zvláštní, speciální. Jak s ním ale naložit? Možná by stálo za to, konečně napsat tu knihu, kterou tak dlouho nosíš v hlavě, jen ti dlouhé roky chybělo odhodlání. Nebo co třeba napsat slova k té melodii, co tě napadla po rozchodu? A co se jen tak projít po ulici? Sbírat inspiraci s nějakou náladovou hudbou v uších. Není špatný nápad stavit se po cestě na šálek silné kávy a lentilkový donut. Nikdy nevíš, jestli ti sympatická obsluha nenapíše svoje číslo na kelímek. Bylo by z toho prvotřídní rande. Vydavatel by ti vítězoslavně oznámil, že tvoje prvotina naprosto ovládla knižní pulty. Oslava by byla velkolepá a nezapomenutelná, něco extravagantního ve stylu Velkého Gatsbyho. K tvému překvapení by se ujala i tvoje hudební tvorba. Rodiče by byli pyšní, konečně by z jejich strany přišlo uznání. Mluvili by o tobě celé dny. A oznámení svatby by s nimi pořádně zamávalo.

Už je čas vstávat. A záleží jen na tobě, jak strávíš dnešní den. Takže co bude? Kniha? Hudba? Nebo snad donut a káva?

Stále ve stavu blaženosti vstaneš z postele. Uděláš si čaj, rohlík namažeš máslem. Co teď? Pustíš si k snídani jeden díl seriálu. Vzápětí druhý. Pak další. A najednou je šest večer. To už nemá smysl psát knihu ani dopisovat slova k melodii, která se ti vlastně nikdy moc nelíbila. Na kávu už je taky pozdě. Donuty touhle dobou budou dávno oschlé. Možná, že pro tentokrát prostě zůstaneš doma v posteli, u seriálů.

Příště až vstaneš, neříkej hop, dokud nepřeskočíš…


Další články v Postilionu