Frotér: Co s ním?

Ondřej Polák, , 3. vydání

Znáte to – v klidu nastoupíte do naprosto prázdné tramvaje a posadíte se. Zastávku po zastávce se tramvaj začíná víc a víc plnit, až už není volné sedadlo. A to zrovna nastoupí ta nejzuboženější babička ve městě a vy ji prostě musíte nechat sednout. Jenže ve chvíli, kdy se postavíte a chytnete se nejbližšího madla, je to, jako kdybyste se pustili do džungle. V té na vás už čeká blízký kamarád frotér. Frotéra nepoznáte. Nemá žádné speciální znamení, nerozeznáte ho od obyčejného občana-úchyla. Pomalu se blíží, vy nemáte tušení, že se něco děje, protože vám do uší řve hudba. Už je zase o krok blíž, už ví, že se bude třít zrovna o vás. Vy jste pořád v pohodě. Už je od vás na dosah ruky, jen se dotknout. U vás zatím všechno v normálu. A už je tu, už se o vás opřel, už sebou začíná šít a tlačit se na vás. Je konec, on je ukojen a vy jste se stali jeho obětí. Byli jste takzvaně zfrotěni.

Ano, každý z nás o nich někdy alespoň slyšel, pokud tedy neměl tu smůlu se s nimi potkat. Frotérismus je u nás i celosvětově se šířící problém, a to zejména v urbanizovaných oblastech. Než se začneme problémem podrobněji zabývat, je důležité vymezit pevně pojem „frotér“. Stručná encyklopedie retardů Emila Shuckenkoslera vymezuje frotéra jako člověka pociťujícího sexuální vzrušení či jiné nanejvýš příjemné pocity při opíraní a tření se o neznámé lidi (oblečené i neoblečené) bez jejich vědomí. Profesor Schuckenkosler, sám aktivní úchyl, se problémem frotérů zabývá spíše okrajově (jeho hlavním zájmem je formikofilie, tedy stav, kdy vás vzrušují mravenci, broučci, šneci či malé žabky), a proto zavádí pro tento pojem pouze několik pravidel. Zaprvé: nepleťte si frotéra s frutérem. Frutér je člověk, který pro své potěšení vyhledává dužnaté plody, nikoliv „otírač“. Zadruhé: frotér se někdy neomezuje pouze na lidi, jsou známi frotéři, kteří se v případě nouze třou o zvířata nebo objímají stromy. (Pozn.: Objevují se i ojedinělé případy frotérů samotářů, ovšem tyto raritní jedince lze najít pouze v oblastech okolo delty řeky Okawango.) A zatřetí: frotéra nelze léčit žádnou lidstvu známou substancí.

Samotný pojem frotér vznikl v Londýně spolu se zavedením podzemky. Tento prostředek dopravy byl pro frotéry doslova rájem. Tehdy se jim ovšem říkalo „rubbies“ (tříčci). Jeden z tehdy nejnotoričtějších tříčků, jiholondýnský Rubbie Williams, tehdy doslova terorizoval londýnské metro. Při svých nájezdech se neuvěřitelně potil, a proto s sebou všude nosil froté ručník. Tato móda se začala rapidně šířit a brzy už nebylo rubbieho, který by v kapse neměl alespoň žínku. Vše se pomalu začalo vymykat kontrole, a tak byla policie nucena uvalit embargo na veškeré froté výrobky, což pomohlo uklidnit situaci. Od té doby ovšem rubbies nikdo nenazval jinak než frotéři.

V dnešní době, kdy letí všechno retro, se i froté materiál dostává do popředí módního průmyslu. Lidé specializovaní na výrobu ponožek z inkriminovaného materiálu se nazývají frotáři a právě oni se teď bouří proti používaní termínu frotér pro jedince se sociální úchylkou. Údajně jsou frotáři terčem mnohých narážek a posměchu. Česká lingvistická asociace extrémně rychle zareagovala a do slovníku zavedla pro frotéra výraz „dotykáč“. Tato situace ovšem nastala v době nástupu chytrých telefonů, kdy se společnost T-Mobile snažila zapůsobit na domácnosti dychtivé po nové elektronice kampaní se sloganem „Dotykáč do každé rodiny“. Celá kauza se bude projednávat v tomto měsíci u Nejvyššího soudu, kde bude Asociace frotářů žalovat Lingvistickou asociaci, Lingvistická asociace bude žalovat Asociaci frotářů a T-Mobile, T-Mobile bude žalovat Asociaci frotářů a Lingvistickou asociaci a zapisovatelka Nejvyššího soudu Magda Nová bude žalovat všechny, včetně Nejvyššího soudu, protože jí prý  zbytečně přidělávají práci.

A nyní se přesouváme k otázce: Je možné frotéra nějak zařadit do společnosti? Pokusy zde samozřejmě byly. První z nich už v období průmyslové revoluce. V tehdejším Rakousku-Uhersku se někteří zemědělci snažili využít frotéry ke tření másla. Bezvýsledně. Další pokus přišel v době extrémní zimy roku 1954, kdy v Rusku dosahoval mráz takových hodnot, že vědci závodili se zimou o to, kdo dokáže najít nižší teplotu. Tato tzv. studená válka přinesla světu nejen novou hodnotu absolutní nuly, ale také sociální pokus, kdy se frotéři třeli o ostatní občany za účelem vytvoření tepla. Tento pokus byl do určité míry úspěšný a dodnes je pozice tovaryše frotiera váženou pozicí, zvláště ve Vladivostoku. Švédský pohled byl poněkud odlišný. Švédové, proslulí svým samotářstvím, neměli ani v té největší zimě chuť se nechávat otírat. To dalo vzniknout projektu „Snögubbe“, česky Sněhulák. Vše spočívalo v tom, že na zamrzlé hladině jezera Ëd nedaleko hranic s Finskem vzniklo téměř pět tisíc hyperrealistických sněhuláků, kteří měli frotéry přilákat a obalamutit. Snögubbe měl neuvěřitelný úspěch. Švédská vláda nemohla uvěřit tomu, kolik potlačovaných úchylů má ve státě. Na planinu dorazilo tolik lidí, že se o každého sněhuláka třelo 6 až 7 frotérů. Vzniklá frikce rozpustila nejenom sněhuláky, ale i led na hladině Ëdu, a všichni zúčastnění utonuli. (Pozn.: Švédská vláda projekt Snögubbe přísně utajuje. Vražedný incident označila za nelegální technopárty a vinu za katastrofu přisuzuje globálnímu oteplování.)

Český přístup k problému frotérů byl jasný: neřešit ho. Až do doby, než se pražským primátorem stal Pavel Bém. Ten na frotérismus nahlížel jako na drogovou závislost, kdy je člověk člověku drogou, a rozhodl se po vzoru metadonových klinik zavést „metadonové“ tramvaje, kde by se frotéři mohli beztrestně třít o uvědomělé dobrovolníky. Takovou linkou byla například tramvaj číslo 22. Ta byla za vlády Pavla Béma den co den, hodinu co hodinu plná dotykáčů, kteří se tam bezmezně ukájeli. Pražané ale byli svobodní. Stačilo se vyhnout číslu 22 a vaše cesta do práce byla skvělá. Jenomže pak se Bém nechal zase přistihnout, jak omylem bere úplatek, o němž si myslel, že je to obálka plná sucharů, a musel odejít. S ním odešel i koncept „frotramvají“. Číslo 22 bylo opět linkou dopravující regulérní občany. Ovšem frotéři se neohlíží na to, kdo je primátor, a neberou ohled na to, když se něco ruší. 22 nadále představuje teror. Pokud jste dvadvacítkou někdy jeli, asi víte, o čem mluvím. Jestli se vám podaří projet úsek I. P. Pavlova – Národní divadlo, vystoupit a nevypadat jako francouzský buldok (z toho, jak máte obličej naražený na kabinku řidiče), jste šťastný člověk.Nejhorší na celé věci je vědecky prokázaný fakt, že 95 % lidí v tramvaji číslo 22 jsou rubbies.

Co s tím? Oko za oko, zub za zub a na světě to bude brzo vypadat jako na sjezdu slepých boxerů, jak řekl Gándhí. Tak to ale někdy musí být, a tak říkám, třete se. Staňte se frotérem, myslete jako on a ukažte mu, zač je toho loket, kterým mu budete přejíždět po zádech. Až jim ukážeme, jaké to je, určitě toho nechají. Nebo se my sami staneme dotykáči a přestane nám to vadit.


Další články v Postilionu