Heavy Trip: Severská metalová pohádka

Eli Němejcová // , 15. vydání

Záběr z filmu, pohled do kabiny karavanu. Čtyři muži nadskakují ze sedadel a mají vyděšený výraz.

Pokud po většinu času žijete, jak se říká, under the rock, tedy v blažené nevědomosti o světě, patrně si toho se skandinávskou kinematografií příliš nespojíte. Počítá se ta reklama na Finlandii „Když potká sob soba, mají radost oba?“ ptá se obyčejný smrtelník. Počítá. Zdá se totiž, že i mladí tvůrci snímku Heavy Trip (Juuso Laatio a Jukka Vidgren) počítali s každým myslitelným klišé vztahujícím se k Finsku. A počínají si při tom znamenitě. Ostatně, kam jinam zasadit pohádku o kapele hrající symfonický, post-apokalyptický, sobí, grind, svatokrádežný, extrémní, válečně-pohanský, finsko-skandinávský metal než do samotné kolébky metalu? Ve filmu nechybí ani skuteční sobi, radost ale budete mít spíše vy než oni (vzhledem k tomu, že se část děje odehrává na sobích jatkách). Je to právě svébytný humor, který z Heavy Tripu činí převážně zábavnou podívanou a znalost severské filmařiny je v tomto ohledu naprosto vedlejší. Vážnou tvář si tedy schovejte raději napříště, třeba pro Bergmana.

Otázka dne zní: Jaké je být metalovou hvězdou v malém finském městečku? – Pekelné. A to nijak cool způsobem. Zvlášť když vůbec nejste metalová hvězda a dvanáct let jen brousíte covery ve sklepě sobích jatek, kde pracuje osmiprstý otec vašeho kytaristy. Nehledě na to, že jakákoliv odlišnost z vás na maloměstě činí terč posměchu. Koneckonců, své by k tomu mohli povědět členové kapely Impaled Rectum: majitelé nezkrotných kštic, kteří upřednostňují mléko před pivem a které zajímá jen metal.

Tuhle bandičku si snadno oblíbíte. Bubeník Jynkky je největší drsňák ze skupiny a pořád něco žere. Knihovník Pasi, jinak také pochodující metalová wikipedie a dvojník Severuse Snapea, drtí basu. Lotvonen, který jako by z oka vypadl Robertu Plantovi po nezdařilém flámu, je setsakramentsky rychlý kytarista. A pak je tu zpěvák Turo, který pracuje v blázinci a rány osudu snáší s křesťanskou trpělivostí. Tajně touží po uznání, vnitřní pochyby však odsouvají budoucí koncert do nedohledna. Vše se ale jednoho dne změní, když kapela šťastným omylem objeví vlastní sound a nahraje demo, které se náhodou dostane do rukou organizátorovi metalového festivalu, pořádaného v Norsku.

Popularita lokálních mániček se ve městě náhle zvýší, což se projeví nejen na zlevněných párcích v rohlíku a šancích frontmana u zdejší květinářky. Turo má však tajemství, které co nevidět vypluje napovrch. Přes komediální náladu vyvolává Heavy Trip daleko palčivější otázky, než zda mají hlavní protagonisté na hlavách paruky. Z úst jedné méně příčetné postavy dokonce zazní nejfundamentálnější sdělení celého příběhu: Strachu se zbavíš jen tak, když se mu postavíš čelem. Pokud lze tvrdit, že děj první části filmu je lehce předvídatelný, pak věřte, že druhou polovinu obrátí naruby nečekaný a temnější zvrat. Od té chvíle Heavy Trip nabere blast beat, tedy ďábelský rytmus, který spustí tu nejbrutálnější metalovou apokalypsu, již nebude stíhat mozek ani bránice. Ale nebojte se Bafometa nic. Nakonec to není Bergman, ale jen metalová pohádka. A metaloví Dušínové to přeci dotáhnou nejdál.

Snímek 14. února zahajuje festival Severská filmová zima 2019.


Další články v Postilionu