Jeden musí z kola ven

Kryštof Herold, , 0. vydání

Nikdy jsem si nepomyslel, že bych se mohl bát kol. Jako bicyklů, ne koka kol. Když v Praze spatřím kolo, je to svátek, mám radost, skoro se mu začnu klanět, píšu si do deníčku, plánuji oslavit výročí toho dne.

Cyklista v Praze se doslova hrdinsky probíjí skrze začouzené ulice a na plicích se mu usazuje tolik prachu, že kdyby u toho kouřil, možná by mu bylo lépe. Když už se proplete špinavými bulváry, uvědomí si, že Praha je město kopcovité, a začne zběsile šlapat, přehazovat, funět… no, není to pěkná podívaná. Sem tam vykoukne slunečná cyklotrasa. To aby si ji náš zničený cyklista na minutku užil. Není to tak zlé, ale pražský kolista samo sebou brojí za trasy delší, širší, zavlažované, s občerstvením.

Všechno by možná vypadalo jinak, kdyby Praha byla placatá. Čáry by čáristům šly lépe od ruky, orazítkovali bychom silnice symbolem kola a Praha by hned začala nasávat cyklisty. Dokud by nepřišly na cyklotrasy daně, kupóny na Opencard a demonstranti za práva chodníků či poklopů od kanálů.

To jsem se ale nechal unést. Původně jsem chtěl především varovat. Přináším totiž obraz nikoli budoucnosti, ale žhavé současnosti z města Amsterdamu. Jednostopé stroje tam ovládly veřejný prostor. Na ulicích jezdí, na dně říčních kanálů se povalují. Parkoviště se zde nebudují pro auta, ale pro kola. Nikdo si už nevzpomíná, kdy tomu bylo jinak. Chodníky jsou tak úzké, že chodci padají do ulic, kde po nich přejíždějí železní oři. Kol je tu víc než lidí. Bicykly zabírají všechen prostor, vzduch páchne po zrezlých zvoncích. Potom, co zabraly ulice, vrhly se na místa kultury – hipcykly na klubová kina, nerdcykly na knihovny. Dokonce i auta, věrní smrdutí přátelé lidí, jsou utlačována – silnice jsou přinejlepším jednosměrné.

To nesmíme v matičce stověžaté ani nikde jinde v naší milé republice dopustit! Kola v Praze jen pro městské dobrodruhy. Stavte hrbolaté cesty. Choďte v pruzích pro kola, aby si ti vychytralí kováci nenavykli na prostor. Falšujte adresy, ať jsou petice neplatné. Hřebík nikoli ven, ale do každé rodiny! A vy, milí cyklisté, zamykejte prosím své mezky na řetěz.

 

Viz také reakci na tento článek Jeden musí z kola ven: Jejich jazykem


Další články v Postilionu