Jeden musí z kola ven: Jejich jazykem

Michal Zeman, , 0. vydání

Výše přetištěný článek nemůže zůstat bez odezvy, neboť právě ten způsob argumentace, jenž obsahuje, léta brzdí zlidšťování pražských ulic. Zdánlivě laskavý a kritický text o městské cyklodopravě ve skutečnosti pouze poklonkuje těm, kteří jejímu rozvoji brání.

Celým článkem se prolíná pohled člověka, který si jednou za pár týdnů navleče uplé šatičky a vyrazí na svém (post?)moderním kole někam za město. Cílem je „zběsile šlapat, přehazovat, funět“. Náš prototypový rekreační cyklista si přitom všímá, že kolem něj jezdí spousta aut. Příště proto radši pojede druhým směrem, kde je vystavěná „zavlažovaná cyklostezka s občerstvením“. Tam je to jiné svezení. Proč ji sakra nepostaví i jinde? Kdyby v Praze byla stezka z každé čtvrti přímo k Muzeu, jistě by všichni jezdili po městě na kole. Problémem je, že cyklista dopravní a rekreační mají společné leda to, že oba používají bicykly (ačkoliv i ty se často nebetyčně liší).

Nemá smysl důkladně vyvracet všechny nepravdy předchozího článku. Nebylo by to účelné a kdo chce, najde si k tématu fundovanější zdroje. Snad jen ve zkratce:

1) Města podobně „kopcovitá“ jako Praha mají často mnohonásobně větší podíl cyklistů. Nízký podíl v Praze není dán terénem ale politikou města. V Praze se loni vykonala zhruba dvě procenta cest na kole, podíl na městských investicích byl přitom jen 0,23 %. Cyklodoprava byla tedy zjevně podfinancovaná.

2) Většina cest po Praze je kratších pěti kilometrů. Na těchto vzdálenostech je kolo konkurenceschopné všem ostatním druhům dopravy a cyklista nemá ani moc šancí začít „zběsile šlapat, přehazovat, funět“ nebo překonávat všechny pražské kopce v abecedním pořadí.

3) Podpora pražské cyklodopravy nemůže jít směrem budování „slunečných cyklostezek“. Není na ně ve městě místo a jsou zbytečně drahé. Místo nich stačí integrační opatření spojená s celkovým zrovnoprávněním pěších, cyklistů a automobilistů v ulicích. Mnohá levná opatření pro cyklisty jsou dnes přitom nesmyslně zakazovaná.

4) Praha není špinavá. Přestane-li navíc veřejný prostor sloužit především autům a začne fungovat v prvé řadě pro lidi, vrátí se do města i lední medvědi, pandy a lvi.
Není zkrátka pravdou, že „všechno by možná vypadalo jinak, kdyby Praha byla placatá.“ Čáristům – totiž politikům – nejdou čáry od ruky jen proto, že čáristovat nechtějí. Jakékoliv jiné důvody jsou pouze výmluvy.

Výše otištěný článek ve skutečnosti přistupuje na argumentaci těch, kteří rozvoji městské cyklodopravy brání, a současně tím podporuje všechny stereotypy a nepravdy s ní spojené.

 

Zdroje: prahounakole.cz [1], [2]; prazskematky.cz


Další články v Postilionu