Letní literární žblept podruhé aneb Tipy na četbu ve vedru i bouřkách

Redakce Postilionu // , 24. vydání

Do jaké četby se v polovině roku ponořili či ponoří naši přispěvatelé? Tak jako v zimě jsme si pro vás přichystali pár nápadů na rozšíření knihovny a obzorů.

Adam

Přidejte se ke mně ve čtení Murakamiho Sputnik, má láska. Má to dvě sta a něco stránek, takže se to dá držet v jedný ruce, což je samo o sobě pádnej důvod si to přečíst. Tempo je svižné, neplýtvá se slovama, má to až takovej detektivkovej nádech (akorát místo zločinu řešíme nadzemskou existenciální záhadu). Postava down-to-earth vypravěče v kontrastu s extravagantními ženami příběhu, které se z půli vznáší někde v éteru, dotváří atmosférické počtení ke každé příležitosti (ale ideálně se skleničkou bílýho).

Nebo radši povídky? Kryštof Herold letos upekl bochník z hodně vyzrálýho kvásku v podobě Sběratele snů. Čtrnáct namazanejch krajíců zaručuje rozmanitej degustační zážitek v týhle genre-breaking prvotině. Kryštof se nebojí používat slova a skládá je do citlivejch zamyšlení a příběhů, nenechává se svazovat normama a výsledek je náležitě freš.

 

Matúš: Letné cestovanie príbehmi

Áno, všetci sme si vedomí toho, že Mr. Covid sa tento rok vmiešal významne do našich životov, čo je napokon dôvodom, prečo mnohí z nás nemôžu uskutočniť svoje veľké plány vydať sa na cestu poznania skutočného seba do Indie či za pozorovaním párenia pytónov kráľovských v centrálnej Afrike. Miesto toho budeme sedieť doma. A keď už sedíme, čo by sme do prázdnej pravej ruky (viem, že v ľavej už držíte po domácky urobené mojito) nevzali nejaký písaný text, rôzne variované zhluky písmen, slovom dobrú knižku? A akú? Tak tu je niekoľko horúcich letných tipov!

Ak vám (ako mne!) chýba more: Skúste knižku, ktorú som si už po prvých stránkach zamiloval ja, a to nielen obsahom, ale i autorkiným štýlom rozprávania. Reč je o populárne-náučnom románe (what a genre, right?) prírodovedkyne Sy Montgomeryovej so zvedavým názvom Mají chobotnice duši? Autorka skrz vlastné pútavé historky opisuje spoznávanie chobotníc ako druhu extrémne vnímavého a inteligentného. Cez jednotlivé kapitolky, roztomilo nazvané menami chobotníc, s ktorými mala Montgomeryová tú česť sa osobne spriateliť (Athéna, Octavia, etc.), sa ako čitatelia dozvedáme o fantastickom podmorskom živote (a duši?) týchto fascinujúcich bezstavovcov. Takže nasaďte šnorchle a okuliare a šup ho do vody!

Ak chcete (ako ja!) rodinnú drámu: To nám, tuším takmer s istotou, sprostredkuje nový román Lucie Faulerovej s expresívnym názvom Smrtholka a jedovatou žlto-zelenou obálkou! Anotácie sľubujú troch súrodencov, chorobu, rodinnú tragédiu či boj s vlastnou hlavou. Možno neľahké čítanie na leto, vravíte si, ale tvl, to bude drama jak hovado, jdu do toho! Kvalitku napokon zaisťuje neopakovateľný rozprávačský štýl samotnej Faulerovej, ktorý kritika hodnotila vysoko už pri jej debute. Oh, yeah!

Ak radi s niekým (ako ja!) uvažujete o literatúre: Tak potom Tajemství a mravy americkej južanky Flannery O´Connorovej (nie O´Coronovej, no worries... bad joke). Vraj v knižke esejí a prednášok ironicky kritizuje čitateľský vkus 50. a 60. rokov. A že sa smeje učiteľom literatúry, ktorí sa v skutočnosti literatúry boja! Ha! Vraj jeden zo zásadných amerických literárnovedných textov. Teším sa!

Ak cestujete (ako ja!) na Slovensko: Sedíte vo vlaku alebo v aute a idete na Slovensko za Vašimi milovanými horami. Idylka, že? Ale čo tak sa už na ceste, resp. počas dovolenky, naladiť viac na slovenskú vlnu aj tým, že si prečítate nejakú pecku zo súčasnej slovenskej literatúry? A dávam Vám tip hneď na niečo v českom preklade, aby ste to s tou kultúrnou adaptáciou nemali zas tak zložité. Knižka Ivany Dobrakovovej, ktorá minulý rok získala aj Cenu Európskej únie za literatúru, nesie  v českom preklade humorný názov Matky a kamioňáci. Príbehy štyroch žien, Slovensko aj Taliansko (kde autorka žije!), divoká telesná expresivita a drsnosť dnešných milostných či rodinných pút. Very fresh!

Ak máte (alebo aj nie) za kamaráta Kryštofa (ja mám!): Kryštof Herold z našej postilionskej mini-redakcie vydal v čase korony debut svojich poviedok s kúzelným názvom Sběratel snů. Tak ak obľubujete intelektuálne náročnejšie, no pritom hravé, vážno-humorné, často bizarné, spoločensky jemne angažované textíky, obráťte sa na Kryštofa z našej redakcie a myslím, že Vám rád sprostredkuje túto okrem iného dizajnom pôvabnú zbierku aj s venovaním. Čítajte Herolda!

 

Vašek

Letošní nástup do letní četby ve znamení imaginace, vztahu obrazu a slova. Doporučuji celou tvorbu australského ilustrátora a spisovatele Shauna Tana. Nejnověji mu v češtině vyšla kniha Příběhy z vnitřního města, kde zasazuje osudy několika živočišných druhů do městských uliček, panelákových bytů a odpřírodněného života „opice bez srsti“. Sbírka povídek a básní představuje krokodýla, holuba nebo bahníka integrované do zabetonovaného a racionalizovaného světa, aniž ztrácejí svou přirozenost. Přítomností zvířat v ryze lidském univerzu Tan nastavuje zrcadlo lidským nešvarům odosobnění a koncentrace na produktivitu. Zvířena pasivně i aktivně oslovuje člověka, aby se odpoutal od svého zajetí a vyprázdněnosti v moderním koloběhu. Slovy i obrazem to Tan vyjadřuje v básni o odvěkém bratrství psa a člověka:

„Jako by nám čas už jenom utíkal.

Kam jít? Co dělat?“

(…)

„Taháš mě za ruku,

otíráš se mi o nohu

a zase voláš jako pokaždé:

Svět patří nám!

Víc není třeba.

Kráčíme dál.“

 

V Tanových metaforických textech můžeme vidět odkazy na lidské využívání přírody, která si ale zachovává svou sílu a člověka neustále konfrontuje svou harmoničností. To dokládá fakt, že se všechny příběhy neodehrávají jinde než v člověkem vybudovaném prostoru. Vegetariánský až veganský apel: „(…) největším prokletím zvířete je, když člověku vydělává peníze.“ Prase v bytě každé rodiny, které se z pohledu dítěte nevysvětlitelně ztrácí před očima. Aktuální roušková dilemata mi připomněla trochu náboženská povídka o tygrovi, před jehož útokem se dá chránit pouze nošením masky.

Zaujala mě Tanovo provázanost slova a obrazu (zde si můžete částí zalistovat: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/51714690/pribehy-z-vnitrniho-mesta/). Ilustrace vstupují do příběhu jako součást vyprávění, na které pak navazují další řádky. Jindy, jako obvykle v ilustrovaných knihách, podtrhují děj a jeho myšlenky. Vždy ale dvoustránková ilustrace stojí za to se zastavit a nechat se pohltit její intimní atmosférou. Stále mám před očima tmavý obraz města, v jehož uličce se páří obří, oranžově zářící hlemýždi. Proč to dělají? Je to jedno a Tan vysvětlení těchto „přirozených“ jevů neposkytuje. Lidskou potřebu zdůvodňovat a demaskovat odsouvá stranou ve prospěch obyčejného údivu, „vysátí“ z pracovního koloběhu, který chod města reprezentuje, jen aby se člověk mohl zastavit a vzhlédnout k víření miliónu motýlů.

Myslím, že imaginativností této knihy je Tan trochu bližší širšímu publiku. Líbí se mi plejáda jeho kreslířských a malířských technik, kterou lze najít například v rozsahově kratších Příbězích z konce předměstí, které ale v porovnání se zvířaty ve městě jsou možná více, možná jen jinak hravější. Připomínají mi divoce nespoutanou dětskou představivost, která si nedělá starosti s fyzikálně-biologickými zákonitostmi. Pro ochutnávku této hravosti je na internetu dostupný film The Lost Thing, za který Tan obdržel v roce 2011 Oscara za nejlepší krátký animovaný film. V knihách Shauna Tana se příjemně kloubí dětská obrazotvornost a fantazie s metaforickými a magicko-realistickými příběhy, které mohou oslovit i čtenáře odrostlé Medvídkovi Pú a Roaldu Dahlovi.

Kdo ilustracím neholduje, protože narušují jeho vizualizaci děje, tomu doporučuji tvorbu Olgy Tokarczuk. Polská nobelistka (Proč Word podtrhává tak elegantní emancipační slovo?) si pohrává s historickou tématikou v mezích magického realismu. Doporučuji román Pravěk a jiné časy, ale jako ochutnávka před vstupem do multigeneračního příběhu mohou posloužit čerstvé Bizarní povídky.

Závěrem bych chtěl apelovat: kupte si knihy od nakladatelů či knihkupců a knihkupkyň. Klidně i opakovaně. Dlouho vyhlížené a čtyřikrát promýšlené tituly, o nichž nevíte, zda je opravdu potřebujete a chcete. Books want YOU!

 

Anna: Proč číst knihu „Proč mají ženy za socialismu lepší sex“ od Kristen R. Ghodsee

Socialismus je zlo, socialismus je démon minulého století, socialismus je strašák, který se chechtá nad střední a východní Evropou jako velký, černý vykřičník, který paradoxně nejvíce straší kolegy za velkou louží. Radši být xenofobní fašista než být rudý!

Jenže není socialismus jako socialismus a komunismus mimochodem nikdy nebyl.

Kristen Ghodsee se rozhodla spojit dohromady dvě největší noční můry průměrného amerického konzervativce: socialismus a feminismus a prozkoumat velice kontroverzní otázku, na kterou se většina lidí v našem středovýchodním regionu bojí jen pomyslet, natož pak v zemi, kde se ještě před šedesáti lety pořádaly devastační hony na kohokoliv, komu myšlenky ujely jen lehce doleva. Tato kacířská zvídavost se ptá: jak to bylo s ženskou sexualitou za socialismu? Jaký vliv má kolektivní myšlení a ekonomická emancipace žen na to, co se děje v posteli? A jaké jsou vlastně dopady socialismu a kapitalismu na ženskou emancipaci a zrovnoprávnění vztahů mezi mužem a ženou?

Autorka nám předkládá k četbě velice komplexní, ucelený a fakticky podložený elaborát komparace socialismu a kapitalismu z feministické perspektivy a současně nám nenasazuje růžové brýle, když přijde na objektivní zhodnocení socialistických režimů a jejich pustošivý charakter v jiných oblastech lidských životů. Kniha se primárně zaobírá propojením sexuality a ekonomické emancipovanosti žen a předkládá mnohé perspektivy, jimiž je možné na tuto problematiku nahlížet. Současně autorka zvažuje relevantní historický, sociální a kulturní kontext, který celé knize dodává na ucelenosti. Je ovšem nutné dodat, že kniha není zahlcující a neklade si za cíl větší aspirace, než by byla schopná poskytnout.

Samozřejmě jsem si jistá, že by jistí odborníci mohli autorce určité věcí vyčítat, ať už by se jednalo o ideologické zakotvení (v němž je ovšem autorka velice transparentní), autorčiny osobní, kousavé vtipy namířené proti americkým pravičákům (které jsou ale skutečně vtipné), případně jiné záležitosti. Možná lze autorce vyčítat lehce bulvární titul knihy, který se zdá být z jisté perspektivy zavádějící. Faktem ale zůstává, že kniha poskytuje zajímavou a čtivou komparaci lidské sexuality a ekonomické nezávislosti žen v rámci socialistického a kapitalistického zřízení a dělá to neotřelým a zábavným způsobem, který dokáže i takto závažné téma proměnit ve feministickou semi-satyru.

 

Kryštof

Tentokrát jen krátký letní seznam zelené a svobodomyslné literatury pro všechny, kdo chtějí jít trochu hlouběji. Nebudu se rozepisovat. Nechám to na vaší ctěné zvídavosti:

Kdo radši podcasty:

Kdo radši elpíčka:

 

Petr: nic nečíst, píčovina

Pouštím fakta k vodě, do kanálu. Oficiálně takhle natvrdo, dobrý večer, jelikož to celý ztratilo význam. Šel jsem do úvah, mouder a esejí o době hnijícího kapitalismu pro odpovědi a našel zase jenom vobří plochy přeplevelený otazníkama. Utrhnul jsem si odtud Laurie Penny a strčil ji do náprsní kapsy, nejblíž srdíčku. Ještě si propláchnu voči dezinfekcí a jdu normálně zas domů. Zbytek těch luk a polí mouder klidně spalte na popel. Je čas točit kormidlo zase k fikci.

Takže bych jen chtěl hodit do pléna zásadní informaci, že Mumínci se teď dají splašit v takový krásný barevný albatrosovský edici. A tam je obsahově samozřejmě všechno esenciální o vesmíru. Vod úplnýho začátku, jak tatínek prožil nepochopený dětství až do absolutního kometího armagedonu. Každá ta malá knížka navíc vypadá jako barevná cihlička, a to byla vždycky nejlepší revolucionářská pomůcka, že jo. 

Závěrem dnešního povídání takový dvě osobnější poznámky se vzteklinou v hubě:

  1. Drazí oslové z OneHotBook, strašně si vážím toho, že jste se rozhodli vyhodit ven Mumínky ve formátu audioknížek. Ale nemůžete !NEMŮŽETE! skončit po dvou dílech! Krupičková kaše se dojídá do poslední lžíce.
  2. Adél? Myslíš, že bys mi mohla vrátit tu Laurie Penny?

 

Čtenářka pod stromem


Další články v Postilionu