Mery, Erasmus, Barcelona #1: Papírování, bydlení, stěhování

Marianka // , 20. vydání

Když člověk nastoupí na vysokou, čekají ho od okolí tři základní otázky:

  • Co studuješ?
  • Co s tím potom budeš dělat?
  • Kam pojedeš na erasmus?

Semestr studia v zahraničí, během kterého člověk navíc dostává kapesné, to se neodmítá. A tak i já, studentka třetího ročníku Marketingové komunikace a PR na FSV UK, jedu na zimák do Barcelony.

Vyjet ale může člověk jen v případě, že se nenechá ještě před samotným začátkem erasmu byrokraticky umučit. Výlet na nové místo v SISu je vždycky zážitek. Podávání žádosti v SISu je zážitek. Poněkud traumatický, nutno podotknout. Člověk má možnost si podat přihlášku až na tři různé univerzity, ale každá univerzita znamená samostatný elektronický formulář k vyplnění. Když tohle absolvujete, nastane přesun z virtuálního světa na papír. Ke každé přihlášce vytisknout samostatné CVčko a samostatný motivační dopis, zkompletovat do samostatných desek a ty vložit do společných desek, aby se nic nikam nezatoulalo. Já osobně jsem obešla tři různé kanceláře na fakultě, než si ode mě ty papíry vzali a ještě jsem dostala vynadáno, že to nemám sešité. Potom vám zhruba za dva měsíce napíšou, na jakou univerzitu vás teda vybrali, takže je to třeba celé absolvovat ještě jednou s novou sadou papírů k podepsání a formulářů k vyplnění. Ale tentokrát už to není jen v rámci fakulty, teď už se musí i na banku a na Ovocný trh do Evropské kanceláře UK a pak ještě jednou a zpátky.

Na konci toho šílenýho kolotoče se mi pěkně klepala kolena. Ani zdaleka jsem si nebyla jistá, jestli to mám všechno, natož jestli to mám všechno v pořádku.

Pokoj plný věcí s otevřenými skříněmi a krabicemi rozmístěnými po zemi.

Když chce člověk v zahraničí studovat, musí tam i bydlet, to dá rozum! První, co by tak člověka napadlo, je bydlení na kolejích. Ale ouha. Koleje univerzity, která mě přijala, se ukázaly být dražší než samostatný pokojík ve sdíleném bytě. A i ten stojí víc jak dvě třetiny evropského stipendia. Nechala jsem si doporučit přímo v Barceloně vzniklou bydlicí aplikaci, která zafungovala naprosto skvěle. Jenomže vybírat si byt skoro 2000 kilometrů od místa, kde se člověk zrovna nachází, je docela oříšek. Každý, komu jsem poslala svůj důkladně propracovaný česko-španělský průvodní dopis, mě obratem pozval na prohlídku bytu, ideálně hned ten den, tady máš adresu, zavolej, až budeš před barákem. Nó jasně. Absolvovala jsem asi šest facetime hovorů a virtuálních prohlídek bytů, až se mi přeci jen podařilo najít normální pokoj v normální lokalitě, za normální peníze, s normálním spolubydlícím. A jako bonus psa a kočku!

Pak už tedy zbývá jen dostat co nejvíc ze svých životních nezbytností z místa A do města B za co nejmenší obnos peněz. S tím mi naštěstí výrazně vypomohli rodiče, kteří mi nabídli odvoz věcí výměnou za prohlídku Barcelony. Větší problém byl účinně vytřídit právě ty životní nezbytnosti od věcí na půl roku postradatelných. Dva dny jsem jen stála nad dvěma prázdnýma krabicema od banánů a před plnou skříní. Potom jsem si došla pro další dvě krabice. Nikdy předtím jsem si neuvědomila, kolik mám věcí. Doufala jsem, že bych je dokonce mohla v rámci balení trochu protřídit a vyházet. Naivní. Pokaždý, když jsem narazila na sepraný triko nebo potrhanou mikinu, kterou jsem na sobě neměla klidně dva roky, udělal se mi nostalgický knedlík v krku. „To přece nemůžu vyhodit! Kolik jsem toho v něm zažila! A vůbec. Vezmu si ho do Barcelony!“ A potom: „Tyjo, tahle dečka je ták hezká a tahle zaprášená vázička a album fotek, kdyby se mi stejskalo, a piksla na čaj a na kafe, když tam nebudou k sehnání, a tenhle hrnek miluju a tenhle taky a tohodle plyšáka!“ Definitivně mi hráblo.

No a nakonec, po čtyřiadvaceti hodinách strávených v autobuse, vás to vyplivne v cizím městě a celej ten proces se opakuje zadkem dopředu. V cizím bytě, v cizí škole, v cizím jazyce, v cizím světě.

 

 

Příšte už se konečně dostanu k samotnému životu v Barceloně. Nevěřili byste, kolik toho človek stihne za dva týdny zvorat.

Text je 1. dílem seriálu V kostce. Pokračujte na díl následující.


Další články v Postilionu