Neznámá

Eliška Bartůňková, , 11. vydání

Zapalte ohně – ruce mi chřadnou
I housle beze strun už přestaly hrát
Teď v bílém oděna – duše co chce se kát
Když zpovědník shledá ji prázdnou
Chladnou a studenou jak ostnatý drát
Zapalte ohně a nechte ji odejít
Vrátí se za světlem – je jako můra
Jen musí procitnout
Zapalte ohně – už je tu tepleji
Mé prsty napnuly ztracené struny
Však houslista odešel jen s mylnou trofejí
Proměnit závěje v písečné duny
Udržte oheň – ať světlo ho provází
Než objeví svit luny…


Další články v Postilionu