O kouření z pohledu cigarety

Kryštof Herold, , 2. vydání

Zakázat, nezakázat? Debata o kouření všude možně se vede přespříliš dlouho. Spotřeba pracího prášku na zasmrádlé oblečení nepříjemně stoupá. Chceme povinné biosložky v modré síle? Nadešel čas celý problém rozseknout trochou staré dobré filozofie.

Taková cigareta, připustíme-li, že neživotnost nám nebude bránit v polemice s jejím smyslem či účelem, může počítat s jediným možným naplněním své existence. Být vykouřena. Pokud s jejím osudem naložíme jakkoli jinak (např. ji zneužijeme ke známému žertu na téma „Jak kouří Batman? … Batman nekouří.“), porušíme neodmyslitelné právo cigarety na sebeurčení, které zajisté nelze myslet na neživé předměty jen tak, ačkoli po kratší či delší úvaze bych vás jistě přesvědčil o tom, že to možné je.

Hned „z voleje“ můžete namítnout, že právo na sebeurčení upíráme tolika neživým věcem i živým bytostem, že je nelze spočítat na prstech všech lidí na této planetě. Přidejme k tomu, že omezujeme i většinu lidí, a to přímo úměrně tomu, jakou máme moc. (Tady jsem záměrně nekonkrétní, abych působil na city, ale bystrý čtenář mě pokárá.) Proč bychom se měli starat o zájem cigarety, když je tu tolik důležitějších zájmů (především páně čtenářova)? Vysvětlení je prosté. Netřeba opakovat, že v rámci mé úvahy jsou si nejen všechny živé bytosti rovny, ale i všechno, co „prostě je“, si je rovno. Zájem cigarety je tedy stejně důležitý jako zájem vašeho souseda (někdy je to dokonce zájem tentýž). Upřednostňovat zájem svůj před zájmem kamene je chybné, neřku-li amorální.

Ukázal jsem zcela jednoznačně, že naše (tj. lidské) zájmy jsou si rovny se zájmy cigaret. Navíc je nutné si uvědomit, že mnozí z nás mají právě teď cigarety u sebe, proto je žádoucí, abychom se zajímali právě o ně. Zákaz kouření v restauracích a hospodách se jich bytostně (sic) dotýká.

Mýlil bych se, kdybych z předešlého vyvodil, že cigaretě musíme umožnit seberealizaci kdekoli. Stejně jako si nikdo z nás nesmí zapálit například vlasy a nechat je smrdět po celé hospodě, ani nelze vykonávat potřeby, kde se komu zachce, nemůže cigareta očekávat, že ji necháme vypouštět kouř v uzavřených prostorách, kde mnozí lidé obědvají, jiní pracují, kabáty visí a jídlo voní. Tolik společných zájmů – nedýchat kouř a nesmrdět – přebíjí zájem cigarety, která bude nakonec stejně vykouřena.

Autor je odborník na život s dlouholetou praxí.


Další články v Postilionu