O lidech a lidech

Michaela Kudrnáčová, , 7. vydání

Lidé. Jsou otravní a jsou všude. Člověk si jen tak vyjde na ulici, a co nevidí – lidi. Samozřejmě dochází i k výjimečným situacím, kdy lidi nevidí. Například když se zrovna nedaří počasí. Nebo při hrozbě bombového útoku. Nebo když se nachází v liduprázdných oblastech. Takovým oblastem se neříká liduprázdné jen tak. Lidé se tam nenachází, to proto. Chytré, že? I když ne zase tak moc. Přeci jen to vymysleli lidé.

Lidé mají spoustu příšerných typicky lidských vlastností. Mají tendence sdružovat se, a jak je známo, více lidí značí více potíží a větší úroveň otravnosti. Když se lidé sdružují, chtějí si povídat. Povídat! Nejhorší lidská vlastnost. Lidé tlachají o nesmyslech a patřičně si to užívají. Nabývají potom dojmu, že jsou pro někoho zajímaví a důležití. Lidé hodnotí. Umějí to mnoha způsoby. Pohledem, myšlenkami a někteří z nich to umí převést i do psané formy. Ale co je ze všeho nejhorší – pořád se množí! Na světě už je přes 7 miliard těch otravných stvoření a každým dnem neúnavně přibývají. Jednoho dne se probudím a zjistím, že lidí už je tolik, že na světě už nejsou žádné liduprázdné oblasti. Co pak budu dělat, abych se jim vyhnula? Napadá mě několik možností, ale naneštěstí ani jedna z nich nemá šťastný konec.


Další články v Postilionu