Rakovina peněženky

Kryštof Herold, , 6. vydání

Koupím kytičku, připíchnu si ji na co nejviditelnější místo, zastavím zlou rakovinu a jdu dál. Tak přesně tohle jsem 14. května neudělal. Od rána jsem se snažil té štvavé kampani utéct. Na České televizi moderátorka s kytičkou, v metru lidi s kytičkami, v dalším metru prodavači kytiček, na náměstí stan s kytičkami a kytičkovými lidmi. Kdekdo věnoval drobný peníz šlechetné věci. Ale stačí to?

Ten den ke mně přistoupili dva pánové. Jestli prý nemám pár korun – ne na kytičku – na rohlíky. Kdo udělá sbírku pro ně – s reklamou v televizi a „sexy“ holkami ve stanu? Hlad je snad stejně závažný problém jako rakovina a navíc mnohem snáze řešitelný.

„Proč bychom jim něco dávali?“ říkají si mnozí v duchu. „Vždyť chtějí být na ulici. Kdo hledá práci, ten ji najde (obzvlášť pokud volí TOP 09 % nezaměstnanosti). A kdo práci nehledá, ať žere hlínu a dlažební kostky, když si neumí obstarat kamarády, kteří by mu ji dohodili.“ Shrneme-li obhajobu odháněčů žebráků: takový člověk si za to může sám.

No jo, vždyť ti bohorovní kuřáci si za tu rakovinu vůbec sami nemůžou.

Solidarita nekončí u kytiček. Nanejvýš by tam měla začínat. Když někdo upřímně žádá o pomoc, nemůžeme se ptát na jeho životopis. Máme-li co dát, podejme pomocnou ruku. Až kolemjdoucí pro svou nepozornost zakopne, necháme ho ležet?


Další články v Postilionu