Sedět ve vlaku dole

Michal Zeman, , 12. vydání

Okolím některých velkých měst projíždějí často dvoupatrové příměstské vlaky, které na sobě sice mají napsáno City Elefant, ale jako sloni ani města vůbec nevypadají, a proto je jejich jméno nesmyslné. Člověk si v nich může vybrat: buď si sedne nahoru, nebo dolu.

Je neuvěřitelné, co se dnes považuje za společenské problémy: „chudoba“, „diskriminace“, „korupce“ a podobné „fenomény“ vévodí diskuzím „intelektuálů“. Ale o kolik by byl náš svět krásnější, kdybychom se – a s námi snad i ti „intelektuálové“ – zajímali o skutečně ožehavou otázku toho, co člověka může vést ke svobodné (!) volbě, že stráví svou cestu v přízemí vlaku.

Co v přízemí; ve sklepě! Při nástupu do soupravy totiž podlaha ještě o pár centimetrů sestoupí.

Kdo jsou ti lidé, kteří se dobrovolně budou dívat do křovin a protivýhledových zdí, kteří chtějí trnout, kdy jim cestující z patra spadnou na hlavu, a kteří se chtějí cítit pod sníženým stropem depresivně?

Třeba jste je taky potkali. Možná tento týden? Dnes? Vykračovali si proti vám na ulici a snažili se na sobě nedat nic znát.

Pravým hlavolamem však je, jestli si jako společnost můžeme dovolit nechat tyto jedince splynout s davem. Jaké důsledky totiž taková praxe má?

Řekněme, že si váš soused – říkejme mu Eliáš – pořídí psa – říkejme mu Oskar –, kterému říká „trubko“. Eliáš se, řka toto slovo, usmívá, ale Oskar neví, jestli Eliáš (nebo i jeho/její snoubenka Anastázie) necestovává ve vlaku dole. A v současném věku politické korektnosti ani nemá právo (!) se na to zeptat. Eliášem jsme však všichni! Říkám proto ne. Splynutí s okolím je tím, oč usilují a co je posiluje, zatímco nám to pomalu bere život.

„Zase židovské hvězdy na kabátech,“ zavrhnou někteří z vás zbrkle tento plán. Ale zeptejme se sami sebe (svého skutečného já), není tento útok za hranou? A není právě fakt, že na nás nepřátelé pálí takto demagogicky, důkazem, že máme pravdu?

P. S. Text jsem napsal, zatímco jsem seděl ve vlaku nahoře.

P. S. S. Nezmínil jsem ještě možnost sedět v mezipatře, ale to je prostě ušňové.


Další články v Postilionu