Slovo

Michaela Kudrnáčová, , 11. vydání

Kdysi dávno, v dobách, které žádný živý člověk nepamatuje, nebylo nic. Nebo alespoň nic zajímavého. Jen prázdnota. Svět byl tehdy ještě na houbách, v bříšku ničeho, chcete-li. To ale nebyl počátek. Ten se přeci musí datovat od nějaké význačné události. Co se tehdy odehrálo? Co předcházelo monumentálnímu a notoricky známému počátku? To nevím. Ale říká se, že na počátku bylo slovo. Jak se vůbec slovo dostalo na počátek? A kde vzalo písmenka, ze kterých by se poskládalo? Tato skutečnost je, obávám se, neověřitelná. Jediným důkazním materiálem je populární kniha, jejíž autor v sobě neměl ani tolik slušnosti, aby se podepsal. Možná ze studu. Pravděpodobně ho hnala touha po slávě, a tak jednoho dne napsal v alkoholovém opojení tenhle laciný brak. Když se pak ráno probudil s palčivou bolestí hlavy a žaludkem podrážděným soustavným nočním zvracením, podíval se, co to vlastně napsal. No a zhrozil se. Chtěl z toho projektu vytřískat alespoň nějaké další drobné na další alkoholové dobrodružství, knihu tedy prodal nakladateli. Ale nepodepsal se. Pak už to šlo samo. A tak se stalo, že se dodnes šíří fáma: na počátku bylo slovo.


Další články v Postilionu