Sněmovna

Michal Zeman, , 9. vydání

„Alžběta Franková,“ zní pronikavě poslaneckou sněmovnou.

„Pro návrh,“ vykřikne Alžběta s pocitem, že padla otázka. Nepadla.

„Pavel Brožek,“ znovu ten samý monotonní, přesto dobře srozumitelný, hlas.

„Proti návrhu.“ Dnes mají všichni, jak vidno, povídavou náladu.

„Tomáš Slavík.“ Obecenstvo už chce domů. Vlastně nejen ono, předchozí věta by byla pravdivá nebýt zívnutí předsedajícího – člověka, co předsedá.

V sále se něco děje; šíří se zlověstný rozruch.

„Kde je?“ šum přítomných přehlušuje zářivky.

„Vždyť ještě před chvilkou tady seděl.“

– „Tady?“ – „Ano, přesně tuhle mezi námi.“

– „Tys ho viděl odcházet, Vráťo?“ – „Ale ovšem že ne, máme to přece zakázaný.“

„Co máte zakázané, pane místopředsedo, odcházet během projednávání, nebo o tom mluvit?“ vmísí se do rozhovoru svině novinářská.

„Jdi do prdele, svině novinářská!“ zařve dotázaný a v tu ránu vede ochranka výše zmíněnou svini novinářskou do prdele.

„Ale Vráťo, jednoho z nás musel překročit, aby se dostal ven,“ dokazuje si předseda sněmovny svou nesmírnou inteligenci.

„Vráťa neví,“ odvětí místopředseda Vráťa Budivoj Milec a za ním se okamžitě rozesměje do té doby na stole podřimující kolega, vzpomínaje na poslední volební kampaň v Nymburce.

„Detektiv Brouček, co se tady děje?“ přichází detektiv Vašek Brouček, ptaje se přítomných, co se tady děje.

„Ale Brouček, tys tam tehdy nebyl, což?“ usmívá se Vráťa pod vousy. „To sme se tehdy tak…“

– „A to si snad povíte pozdějc, ne?“ okřikne jej detektiv Brouček, a sice zlý Brouček – Alois Brouček, jednovaječný bratr našeho starého známého, hodného Vaška Broučka.

Aloise si každý vážil, měl totiž vysoce postavené rodiče. Naproti tomu Vaškovi rodiče byli prostí žebráci, kteří si občas přivydělávali opilectvím. Přesto Vašek nad svým lépe situovaným bratrem vynikal v umění detektivním.

„Případ vyřešen! Vyčistěte si zuby a všichni se tu sejdeme dnes o půlnoci,“ zvolá vítězoslavně Vašek Brouček a začne shánět trumpety své ženě.


Další články v Postilionu