Svítíš, svítím, svítíme

Nikola Staňková, , 3. vydání

Ačkoli jsou Vánoce už nenávratně pryč, jejich atmosféra na nás dýchá ještě dlouho po skončení svátků. A to především kvůli výzdobě, která díky vynálezu elektřiny ozářila mnoho měst, obcí a vesniček. Vánoce si v dnešní době snad nikdo neumí představit bez všelijakých světélek, blikajících Santů či zahradních dekorací v podobě soba Rudolfa. Je to ale opravdu to, co Vánoce dělá Vánocemi?

Nedávno jsem v našem malém městečku nedaleko Prahy, kde bydlím, vyslechla rozhovor dvou obyvatel. Pohoršovali se nad „příšerným a hanebně ozdobeným stromkem“, který zastupitelé umístili na náměstí. Zajímavé je, že nedávno se titíž „bardi“ bavili o tom, jak vedení  města rozhazuje peníze, když nechává na místě rozpadajícího se areálu bývalých kasáren zbudovat víceúčelový areál pro rodiny s dětmi. A ještě zajímavější je to, že stromeček na našem náměstí vůbec není chudě ozdobený. Jediné, co mu chybí, jsou ony blikající řetězy.

A čeho je moc, toho je příliš. To nám dokázal i vánoční strom na Staroměstském náměstí, jehož dekorace asi měly „dosvítit až na Měsíc“. Jisté je, že světelné ozdoby z velké části dotvářejí vánoční atmosféru. Stejně tak je však jisté, že se v poslední době rozmohl fenomén osvětýlkovat všechno, co osvětýlkovat jde. A financuje se to pochopitelně z veřejných peněz. Možná by bylo fajn ubrat světel a alespoň částečně se vrátit k tradicím. Vzpomeňme na dobu minulou, kdy domovy místo světelných řetězů ozářily svíčky. Ty totiž mají navíc jednu výhodu – dokážou zahřát jak promrzlého člověka, tak jeho srdce.


Další články v Postilionu