Symfonie v paracetamoll

Kryštof Herold, , 10. vydání

Lehká onemocnění jsou nejlepší věc na světě. Dávají totiž člověku jasný a splnitelný cíl – zbav se nemoci. Kolikrát stačí pár hrnků čaje s medem a citrónem, jeden den s křížovkami v peřinách nebo dva paraleny. Někteří myslí, že je zapotřebí nasadit tvrdší metody. Třeba moje babička čerpá z téměř exorcistické brožurky Receptář pátera F. Ferdy, a tak se mi v dětství okolo krku obtočil nejen klasický priessnitz, ale také půl vaničky tvarohu a kus igelitu. No, šťáva z cibule podávaná po lžicích nakonec i zachutnala. Ale chladný obklad na čelo, ležet v teple, studený zábal na krk, horký čaj do krku, srazit teplotu, navléct si tři svetry? Moudrý z toho dodnes nejsem.

Včera jsem se uzdravil. Všechny povinnosti jsou zpět. Jakkoli chatrné byly výmluvy na rýmu, aspoň něčemu se tak vyhnout dalo. Už zase ležím, ale ne abych zahnal chorobu. Padám pod nesmyslnými úkoly a deadliny. Z posledních sil se vyhrabu ven, jdu na balkón a máchám rukama jako zoufalý dirigent. Chytám nákazu. Být zdravý totiž není zdravý.

Na článek reaguje Klára Trefná.


Další články v Postilionu