Úvodník

Pavel Kalvoda, , 8. vydání

Oslava dvacátého pátého výročí sametové revoluce svým rozsahem a nábojem odpovídala významu připomínané události. Následující listopadové dny jsme ovšem věnovali spíš rozjímání. Především nad tím, co všechno může lid házet po svém prezidentovi. Bez legrace: i to si musíme ujasnit.

V překvapivé souvislosti píše Matúš Guziar neobyčejně otevřeně o tom, jak vidí svou mysl. Jeho svébytný přístup k vlastnímu vnímání světa, který je nejen neobsažitelně obrovský, ale především franticky roztěkaný, v mnohém zachycuje společné téma celého čísla.

Výborně na předchozí články navazuje Klára Trefná, která si, v ostrém kontrastu s rozvážným přemítáním Vaška Skořepy, bere události minulé na paškál přímočaře, osobně a provokativně, ovšem ne bez citu a nadhledu. Další epizoda dějin krásy a ošklivosti se odehrává na stránkách Postilionu!

Konečně, s přicházející zimou se vtírá téma Vánoc, které možná dobře poslouží jako měřidlo změny posledního čtvrtstoletí, ale jinak rozjímání moc nepřejí. Číst o zimě bez Vánoc je vlastně mimořádná výsada, proto nepřehlédněte ani texty Míši Kudrnáčové a Kryštofa Herolda.

Přeji Vám příjemné čtení osmého Postilionu.


Další články v Postilionu