V kostce #1: Prolog

Adam Herold // , 14. vydání

Polička v knihovně. Hřbety: Jirásek, Dějiny národa českého, Sokol-Tůma, Charles Dickens - Kronika Pickwickova klubu. Na nich je ležérně položena Rubikova kostka.

Takže sedíš v čekárně u doktora, třeba u očaře. Jseš objednanej na osm třicet a přišel jsi o dvanáct minut dřív, protože autobus jezdí každejch patnáct minut a holt to blbě vyšlo. Ráno jsi asi nestíhal, proto zůstal Dickens ležet na stole, takže teď očima projíždíš stůl plnej kuriozit, který mají zabavit všechny ty, co přišli o dvanáct minut dřív a Nadějný vyhlídky zapomněli doma.

Mezi časopisama, který tu leží snad už od tvý první návštěvy, a letákama na fakt dobrý kapky do očí se tam povaluje i barevnej kus plastu. Dobrý tři vteřiny na něj koukáš a nechápeš. Už dávno jsi zapomněl, že existuje. Ostýchavě bereš do ruky chladnou devadesátigramovou krychli.

Rubikův kubík, maďarskej ježek v kleci, Ernővo podobenství. Prostě stará dobrá Rubikova kostka.

Naběhne ti husí kůže a před očima začnou problikávat dávno zapomenutý výjevy.

Flešbek.

Srpen, dědova dílna, druhej šuplík zleva. Bereš ji poprvý do ruky. Je pěkná, barevná, každá strana jinak. Hele, otáčí se jí stěny! Pohneš jednou, druhou a další, otáčíš ji v rukách a sleduješ, jak se barvy promíchávají. Teď tě to přestalo bavit a chceš ji položit zpátky vedle vybitejch baterek. Počkej, nemůžeš ji tam přece vrátit v tomhle stavu, nejdřív musíš dát barvičky zpátky k sobě tak, jak byly. Ale nejde to. Ať se snažíš sebevíc, každým dalším pohybem to jenom zhoršuješ. Už nikdy nebude tak hezká, vše je ztraceno. Vaše první setkání – tvoje první porážka.

Zpátky v čekárně.

Rukávem otíráš pot z čela a uvolňuješ křečovitý sevření. V tenhle moment se časoprostor trhá na dva kusy. Buď se ušklíbneš, položíš kostku zpátky na stůl a smíříš se s tím, že život je holt svině a že ne každá překážka, kterou ti postaví přes cestu, se dá překonat. Anebo zatneš půlky, zapiješ Morfeovu červenou pilulku panákem tekutý kuráže a ponoříš se do světa, o kterým se ti nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.

Dostal jsi půl dioptrie na levý oko.

Text je 1. dílem seriálu V kostce. Pokračujte na díl následující.


Další články v Postilionu