V kostce #2: O co jde

Adam Herold // , 15. vydání

Rubikova kostka, zdánlivě visí, přilepena zespoda k rohu poliček. Dvě patra jsou složená, zelená, jedno patro pootočené, oranžové.

Aby to mělo nějakou budoucnost, tak bude fajn trochu si ujasnit, o co tady vlastně jde, aneb pojďme dneska čepovat z populárně naučnýho soudku, ať se příště můžem podívat na nějaký šťavnatější věci.

Jo a aby to bylo správně freš, tak do toho možná přihodím jednu dvě nepravdivý informace.

Je to sport, je to hračka, je to vyšší forma prokrastinace. Speedcubing (v českých pramenech také kostkospěch) je skládání hlavolamu v co nejkratším čase. Pod slovem hlavolam se zde skrývá celá řada barevných udělátek, která můžeme rozdělit zhruba takto:

  • Rubikovy kostky, lišící se rozměry – od 2×2 po 7×7. To jest, mluvíme-li na úrovni oficiálních soutěží. V řeči undergroundu bychom záběr mohli rozšířit na 1×1 až 33×33 plus mínus dvě kostičky.
  • Metamorfní kostky – tady začíná pravá zábava. Patří sem třeba československej patent square-1, kjút kjúb skewb nebo taky z muzea moderního umění přivezená mirror cube.
  • Ostatní platónská tělesa, konkrétně čtyřstěn (pyraminx) a dvanáctistěn (megaminx). Ostatní ostatní platónská tělesa se moc neuchytila.
  • Jiné patvary, aneb věci typu Rubikovy hranoly, Rubikovo vejce, Curvykoptéra, Dayanova kola moudrosti, Alexandrova hvězda, Stroj času či Rotační reptilián. Čtenáře možná překvapí, že pouze jedno z výše zmíněných jsem si vymyslel (ano, je to reptilián).
  • Speciální kategorii (jejíž název by mohl být, řekněme, Dílo Satanovo) si zaslouží Rubikovy hodiny. Ale o těch někdy jindy.

To je spousta různejch pazlů, říkáte si možná (aspoň já si to teda říkám), ale co si budeme povídat, všechny nás stejně zajímá jen to jedno, a tím myslím to, co vám Google vyhodí, když do něj jako neandrtálec napíšete „rubix cub“. 3×3 Rubikova kostka (dále jen klasika) má v srdci každého z nás zvláštní místo (stejně jako banán mezi ovocem nebo čtyřbob mezi zimními sporty) a zvláštní místo má i na poli soutěžním. Klasika se totiž na rozdíl od svých protějšků objevuje hned v několika disciplínách:

  • Starý dobrý slož to co nejrychlejc. Žádný překvapení.
  • Slož to co nejrychlejc, ale tentokrát jenom jednou rukou. To už není taková sranda. Je docela vtipný, že pokud to (na rozdíl ode mě) umíte, tak to skutečně trvá asi dvakrát dýl než oběma rukama.
  • Slož to co nejrychlejc, ale… nohama? A.k.a. královská disciplína. Je to delikátní umění předávaný z generace na generaci, nebo je to největší džouk světa; záleží na úhlu pohledu.
  • Najdi během hodiny řešení s co nejméně pohyby. Co do unikátnosti asi nejzajímavější soutěžní event. Konečně něco, kde člověk nemusí tolik spěchat.
  • Slož kostku, ale nejdřív si zavaž oči. Kupodivu to opravdu jde a co víc, mistři to zvládají pod dvacet vteřin.
  • No a pak je tu tohle: máš hodinu, vem si kolik chceš kostek, prohlídni si je A PAK JE VŠECHNY POSLEPU SLOŽ. Jasně. Dobře. Kolik asi tak může být rekord? Pět možná šest? Ne. Čtyřicet osm. Je to tak, po téhle planetě kráčí člověk, který vzal 48 zamíchaných kostek, prohlídnul si je a poslepu je složil, to vše za 60 minut.

Tady je příhodnej čas to utnout a přesně to se i stane. Nebudu moc vnadit na další díl, aby to zůstalo napínavý, snad jen: promažte kostky a dotáhněte šroubky – bude to potřeba.

Text je 2. dílem seriálu V kostce. Pokud vám utekl minulý díl, přečtěte si ho tady. A potom pokračujte na díl následující.


Další články v Postilionu