Zrcadlo

Kryštof Herold, , 11. vydání

Až jednou rozpažíš
Nad propastí
Zhluboka se nadechneš
A vyjdou z tebe jen mýdlové bubliny

Půjde to snadno
Jako bys nebyla nic než motýl s tmavě modrými křídly

Nebude už co plánovat
Nebude co řešit
Z ramínek sundají tvé staré šaty
A zatančí si, i když ty jsi valčík neuměla

Půjde jim to lehce
Mají v tom praxi, brouci pod kamenem

Nebude už koho přemlouvat
Po tváři si rozetřou tvůj pel
Ale ráno si opláchnou obličej
Špinavé kapičky stečou po trávě do potoka

Bude to bolet
Dvě nekonečné slzy ukryji do peří

A vykročím s prázdnými kapsami
Ty dny uběhnou rychle
Jako poslední klopýtnutí jelena
Potkáme se hned v dalším okamžiku

Bude to sladké
Jako dvě jahody, cos našla v zářijovém lese

Až ze skříně vyndají černý stojan
A na desky přišpendlí naše písmenka
Někdo se zastaví, ač nás nikdy neznal
Na jednu vteřinu přestane spát

Zeptá se stydlivě
Jaké to tam je?

Odpovíme otázkou
A jaké to je tam?
Vždyť stačí se kouknout do zrcadla
Se zavřenýma očima

A nepředstírat
​Že žijeme.


Další články v Postilionu